Závod Železný adiktolog vyvolává nadšení ze společného prožitku

přidáno: 2. 8. 2018 9:47, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 2. 8. 2018 13:20 ]

PREVENT 99 z.ú., největší poskytovatel adiktologických služeb v Jihočeském kraji, založil v roce 2012 tradici triatlonového amatérského závodu Železný adiktolog. Po pěti ročnících letos poprvé spojil síly s dalšími adiktologickými organizacemi - Psychiatrickou léčebnou Červený Dvůr, Magdalénou, o.p.s., ADVAITOU, z.ú a SANANIMEM z.ú. Hlavním pořadatelem akce se stala Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, jejíž zámecký park se stal dějištěm celého závodu. V sobotu 28.7.2018 se na startu Želeného adiktologa 2018 sešli abstinující klienti, pracovníci v adiktologii i závodníci z řad veřejnosti.

 

„Když jsme celou akci před lety vymýšleli, netušili jsme, co všechno rozpoutá. Kolik lidí se kvůli ní začne nějak hýbat, kolik lidí se naučí plavat, nebo jaký význam bude mít  v procesu léčby u klientů, pro které je absolvování závodu manifestací zvládnutí čehosi náročného,“ říká ředitel organizace PREVENT 99 z.ú. a tvůrce nápadu Michal Němec. „Často slýchám od kolegů z jiných organizací v republice, jak některým klientům, ale i pracovníkům Železný adiktolog prospěl. Žádný sport, tedy ani triatlon, nikoho ze závislosti nedostane, ale určitě může být prospěšný, přinést trochu motivace a sebedůvěry,“ dodává.

 

Přestože je závod určen i široké veřejnosti, během svého trvání se stal oblíbeným a vyhledávaným zvláště u klientů. „Mezi účastníky bylo letos minimálně deset lidí, dříve drogově závislých, které jsme v rámci naší práce poznali ve zbědovaném stavu, který vůbec nevypovídal nic o možnosti změny. Ti lidé však byli v úspěšné léčbě, nebo po ní a závod zvládli,“ popisuje Michal Němec. Mezi závodníky v léčbě nebylo výjimkou, aby s nimi na start nastoupil rodinný příslušník, a tím je podpořil. Některým startujícím zase fandily celé rodiny.

 

Počet klientů, kteří se Železného adiktologa účastní, každým rokem roste. Letos tvořili celou polovinu startovního pole. Závodu se pravidelně účastní i pacienti Psychiatrické léčebny Červený Dvůr. „Bylo na nich vidět nadšení ze společného prožitku, i když zpočátku se některým závodit nechtělo. Myslím, že často jde o téma překonávání obav a strachu, že to pacient nezvládne, že selže. Ale na někoho může působit celá akce i jako kopanec, který ho probudí do léčby a aktivity po ní,“ říká terapeut Psychiatrické léčebny Červený Dvůr Alexandr Debnar.

 

Závod se snaží veřejnost upozornit na rozvíjející se obor adiktologie prostřednictvím netradičního zážitku. Zdoláním individuálního triatlonu nebo štafety v podobě 400 m plavání, 20 km na kole a 5 km běh, tak mohou všichni zúčastění včetně diváků podpořit obor, který pomáhá lidem k životu bez závislosti.

 

Letos přijelo na akci celkem 90 závodníků. Kvůli náročnosti realizace se na přípravách i letos podíleli dobrovolníci i pracovníci PREVENTU 99 z.ú. V pořádání závodu se bude organizace v budoucnu střídat s Psychiatrickou léčebnou Červený Dvůr, Magdalénou, o.p.s., ADVAITOU, z.ú. a SANANIMEM z.ú.

Pěstouni, osvojitelé i zájemci o náhradní rodinnou péči mají díky PREVENTU svá klubová setkávání

přidáno: 2. 8. 2018 9:05, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 3. 8. 2018 3:24 ]

Získat informace a setkat se s ostatními náhradními rodiči nebo se zájemci o pěstounství, to je hlavní smysl klubových setkávání, která začal organizovat ve Strakonicích a v Českých Budějovicích PREVENT 99 z.ú.

 

Setkání se mohou účastnit lidé, kteří už mají dítě ve své péči, ale také všichni, kteří se o náhradní rodinnou péči teprve zajímají.

 

„Kluby jsou jedinečnou příležitostí k neformálním setkáním a výměně dosavadních zkušeností s procesem získání dítěte do péče, či s příchodem dítěte do rodiny a s jeho výchovou. Smyslem společných setkávání jsou diskuze na různá témata s ostatními zájemci o náhradní rodinnou péči. Budeme rádi, když naše kluby navštíví noví zájemci a zpestří naše setkání svými zkušenostmi nebo jen otázkami,“ říká klíčová pracovnice a lektorka Mgr. et Mgr., Bc. Erika Jarošová.

 

Žadatelé o pěstounskou péči, osvojení a osvojitelé mají díky nim možnost setkávat se s lidmi s podobnými zájmy, potřebami nebo prostě jen sdílet své každodenní starosti. Účastníci se mohou na klubových setkáních sejít se zkušenými odborníky na náhradní rodinnou péči, včetně psychologa a psychoterapeuta se zaměřením na diagnostiku a terapii poruch citové vazby u dětí v náhradní rodinné péči. 

 

Během setkání je možné zajistit pro zájemce i hlídání dětí.

 

Náhradní rodinná péče PREVENT nabízí podporu a pomoc pěstounům žadatelům o pěstounskou péči formou poradenství, asistence a doprovázení, vzdělávání i terapie. Působí v celém Jihočeském kraji. Klubová setkávání se budou konat v kancelářích ve Strakonicích (Bavorova 24) a v Českých Budějovicích (Senovážné nám.9 – Dům služeb).

 

Projekt Podpora náhradní rodinné péče v Jihočeském kraji je podpořen MPSV z dotačního programu Rodina.

PŘÍBĚHY PĚSTOUNŮ (4/15): Veronika

přidáno: 18. 7. 2018 1:52, autor: Kateřina Malečová Suková

O ROZHODOVÁNÍ

 

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí  vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.

Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.

 

Zajímá Vás, jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si příběh Veroniky (34).

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem?

Starali jsme se o dvouletého sluchově postiženého syna. Hledala jsem průběžně na internetu informace týkající se postižených dětí. Aniž bych cokoliv věděla o náhradní rodinné péči a pěstounství, „rozklikla“  jsem stránky brněnského dětského domova, kde se starali o postižené děti. Vzhledem ke zkušenosti s péčí o vlastní dítě mne zaujala myšlenka pomoci postiženému batoleti z konkrétního dětského domova. Trvalo mi zhruba čtyři až pět měsíců, než jsem pro svou myšlenku získala i manžela a přesvědčila ho. Jasnou motivací pro nás bylo pomoci hendikepovanému dítěti, které nikdo nechce.

 

Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?

Celý proces pokračoval kontinuálně. Byl rychlý, od první motivace až po definitivní rozhodnutí netrval ani rok.

 

Jak byste popsala vaší rodinu v té době?

V době, kdy mě napadlo starat se o další postižené dítě, bylo starší dceři pět let a mladšímu postiženému synovi dva roky. Syn, i přes nepříznivé prognózy lékařů, dělal pokroky. Starala jsem se také o nemohoucí babičku, zatímco manžel chodil do zaměstnání. Přišlo nám logické, že budeme v tomto trendu pokračovat. Zůstala jsem prostě doma s dalším dítětem, které mojí pomoc potřebovalo.

 



Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:

http://nrp.prevent99.cz/ 

Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Senovážné nám.9, České Budějovice

Bavorova 24, Strakonice

NZDM Cross se opět otevírá!

přidáno: 16. 7. 2018 6:43, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 16. 7. 2018 6:46 ]

Město Strakonice rozhodlo o tom, že prostory bývalých školních dílen ZŠ Lidická, ve kterých NZDM Cross sídlí, můžeme znovu začít užívat. Cross je proto od pondělí 16.7.2018 opět otevřen pro klienty.


Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Cross je kvůli technickému stavu dočasně uzavřeno

přidáno: 22. 6. 2018 2:18, autor: Kateřina Malečová Suková

Nezisková organizace PREVENT 99 z.ú. musela dočasně uzavřít jedno ze svých zařízení, NZDM Cross ve Strakonicích. Statik posoudil stav budovy jako nevyhovující pro veřejné využití.


Strakonická radnice rozhodla o tom, že část objektu bývalé tělocvičny, kterou NZDM Cross využívá, se urychleně opraví. Nyní je výhled, že rekonstrukce potrvá asi tři týdny, pak by mělo být zařízení opět otevřeno.

„I v této situaci zůstáváme s klienty dál v kontaktu,“ říká vedoucí NZDM Martin Klajn.

Objekt sloužil asi 200 klientům. NZDM navštěvovalo průměrně 25 – 40 klientů denně, věnovali se tady různým volnočasovým aktivitám i doučování.

Dobrovolníci PREVENTU

přidáno: 29. 5. 2018 8:19, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 29. 5. 2018 8:33 ]

Natálie Dejová

Nebojte se stát dobrovolníkem, zažijete plno srandy a nezapomenutelných momentů

 

Jakým způsobem jste se dostala k dobrovolnictví?
O dobrovolnictví jsem přemýšlela delší dobu. Pořád mi ale nějak chybělo to správné odhodlání. Nevěděla jsem, v jaké oblasti bych chtěla vlastně působit. Nakonec všechno změnila má školní praxe. Ta pro mě byla vlastně takovým hnacím motorem začít se věnovat dobrovolnictví naplno, nejen o něm přemýšlet. Studuji na Jihočeské univerzitě obor Sociální a charitativní práce a ve druhém ročníku v letním semestru jsem absolvovala praxi v Dětském domově Radenín. Do té doby jsem neměla s prací s dětmi žádné zkušenosti. Až tam jsem poznala, že mě to neskutečně baví a naplňuje. Proto jsem po skončení praxe začala přemýšlet, kde bych se mohla v této oblasti dále realizovat. A zrovna v té době jsem si přečetla na facebookových stránkách Doléčovacího centra PREVENT v Českých Budějovicích, že hledají dobrovolníka na hlídání dětí během terapeutických skupin. Tak to pro mě byla jasná volba a od té doby se dobrovolnictví věnuji. Pak také jezdím na víkendové pobyty pěstounů dětí, kde společně s dalšími dobrovolníky a pracovníky zajišťujeme dětem program a hlídání v průběhu školení jejich pěstounů.

 

Je vaše dobrovolnická práce časově náročná?

To je různé. V době, kdy jsem chodila hlídat děti do doléčovacího centra, tak to pro mě bylo časově náročnější, protože terapeutické skupiny byly každé pondělí a středu večer. Víkendové pobyty pěstounů, kterých se účastním, jsou zhruba jednou za půl roku. Takže časová náročnost je odlišná a individuální podle každé činnosti.

 

Zajišťujete program pro děti na víkendových pobytech pěstounů. Co všechno s dětmi podnikáte?

Program pro děti je tam opravdu pestrý. Zároveň není vždy jednoduché ho vytvořit tak, aby byl vhodný pro všechny věkové kategorie. Často na tyto víkendy jezdí děti věkově velmi rozdílné, od nejmenších až po nejstarší.  Můžu v krátkosti popsat program např. dubnového pobytu s pěstouny pro přiblížení, jak takový víkend pro děti vypadá. Téma toho kurzu bylo práce s identitou dítěte v pěstounské péči, a tak tomu byly přizpůsobeny i některé naše aktivity. V sobotu dopoledne jsme zahájili víkend s dětmi výtvarným tvořením. Každý na papír nakreslil, jak vidí sám sebe (své vlastnosti, co má rád, co nemá rád, co ho štve atd.) a děti měly prostor se o svém výkresu s námi pobavit. Poté jsme se s dětmi vydali na blízkou louku, kde jsme hráli různé pohybové hry. Odpoledne jsme si děti rozdělili na dvě skupinky, na plavce a neplavce. Se skupinkou plavců jsme šli do hotelového bazénu a neplavci zůstali v herně, kde si hráli. Potom jsme děti přerozdělili na skupinku mladších a starších. Starší děti se s kolegyněmi věnovaly aktivitám týkajících se jejich identity, s mladšími jsme se vydali na kratší výlet po okolí, při kterém jsme opět hráli různé hry. A na závěr jsme se v neděli s dětmi vydali na delší výlet do přírody. A vybavuje se mi i jedna příhoda. Když jsme s dětmi šli na výlet a na cestu jsme pro ně v jídelně nafasovali svačiny s tím, že si v cíli uděláme „piknik“, tak některé děti své svačiny snědly hned poté, co jsme vyrazili. Místo pikniku potom zkoumaly posed, který byl v blízkosti místa, kam jsme došli.

 
Jaký je váš nejsilnější zážitek, který jste jako dobrovolnice zažila?

Pro mě osobně zatím asi nejsilnějším zážitkem byl můj první víkendový pobyt s pěstouny. Měla jsem možnost s nimi večer posedět a popovídat si o tom, co všechno obnáší být pěstounem. Jejich příběhy jsou často velmi emotivní. Jeden, který se mi vždy vybaví, je o chlapci, kterého si rodina vzala z ústavního zařízení do pěstounské péče. Péče o tohoto chlapce je opravdu velmi náročná a rodinu to stojí hodně sil a času. Museli kvůli němu udělat i stavební úpravy svého bydlení. Přesto jim nechybí optimismus. Tito lidé mají můj velký obdiv. Být pěstounem je náročné a málokdo si uvědomuje, co to opravdu všechno obnáší a jaké úsilí a obětování to pěstouny stojí.

 

Proč jste si ke spolupráci vybrala právě Prevent?

Celkově je mi tato organizace blízká všemi svými činnostmi a oblastmi, ve kterých se angažuje. S Preventem spolupracuji něco málo přes rok.

 

S jakými názory se nejčastěji setkáváte, když někde řeknete, že se angažujete jako dobrovolnice?

Myslím si, že někteří lidé nechápou, proč to vůbec dělám a co z toho mám. Ale vyloženě s negativní reakcí jsem se nesetkala nikdy. Většina lidí na to reaguje pozitivně a kamarádi bývají zvědaví a vyptávají se, co vlastně taková práce dobrovolníka obnáší a jakou já mám roli, např. na víkendových pobytech pěstounů atd. Někdy se také setkávám svým způsobem s obdivem. Ale já vždy říkám, že není důvod, proč mě obdivovat, když dobrovolníka může dělat každý z nás. Často mi přijde, že lidé toho moc o dobrovolnictví neví a ani netuší, jak pestrá činnost dobrovolníka je. Díky dobrovolnictví jsem získala spoustu nových zkušeností a dovedností, které budou přínosné i pro můj budoucí profesní život sociálního pracovníka. Poznala jsem spoustu super a zajímavých lidí. Také se mi otevřely nové vědomostní obzory týkající se pěstounské péče. Určitě bych každému, kdo třeba přemýšlí o tom, stát se dobrovolníkem chtěla vzkázat, ať se nebojí a přidá se k nám. Zažije plno srandy a nezapomenutelných momentů!


Chcete se stát v PREVENTU dobrovolníkem? Informace najdete v Dobrovolnickém centru PREVENT.

Kontakt: vanova@prevent99.cz, tel. 720 030 674

PŘÍBĚHY PĚSTOUNŮ (3/15): Jitka a Karel

přidáno: 21. 5. 2018 15:44, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 22. 5. 2018 2:39 ]

O ROZHODOVÁNÍ

 

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí  vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.

Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.

Zajímá vás, jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si, jaké zkušenosti mají manželé Jitka (55) a Karel (56).

 

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem?

Jitka: O osudy opuštěných dětí jsem se zajímala odedávna, už v době, kdy jsem měla své vlastní malé děti. Sledovala jsem informace o tom, co představuje pěstounská péče a četla jsem otištěné články ze života pěstounských rodin. Asi v této době jsem začala uvažovat o tom, že bychom se někdy mohli starat o dítě, které se nám nenarodilo. V této době jsme měli vlastní děti malé a spoustu starostí kolem nich, takže bylo jasné, že pravá doba pro eventuální přijetí dítěte z dětského domova přijde teprve někdy v budoucnu.

 

Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?

Jitka: Žádost jsme podali, když naše děti dosáhly určitého věku. Vycházeli jsme z toho, že každé úřední jednání trvá dlouho, proto jsme nechtěli promeškat nejvhodnější dobu, kdy naše děti již byly větší, byly schopné přijmout někoho k sobě, těšily se na nový přírůstek do rodiny a aktivně se o přijetí zajímaly. 

 

Jak byste popsala vaší rodinu v té době?

Jitka: Byli jsme stabilní rodina s vyřešeným bydlením, dostatečně materiálně zajištěná, schopná se postarat o dítě, zároveň s dostatečnými zkušenostmi s výchovou  a péčí o děti. Cítili jsme to tak, že máme dost sil, možností i chuti vytvořit rodinné zázemí a připravit hezké dětství dítěti, které by jinak nemělo možnost poznat normální rodinný život. Jsme celoživotně orientováni na rodinný život s dětmi, takže zapojení dalšího člena do naší rodiny nám připadalo docela přirozené a vítané. Širší rodina i naši známí přijali tuto novou situaci velmi vstřícně, úplně přirozeně, což bylo pro nás příjemné a také nám to v počátcích hodně pomohlo - a vlastně pomáhá stále. Naše vlastní děti se postupně osamostatňovaly, ale stále i s naším přijatým dítětem mají srdečné a blízké vztahy. Z toho máme velkou radost. Přijetí nového člena do naší rodiny s odstupem času (jsme pěstouny  již více než osm roků) vnímáme a hodnotíme jako dobré rozhodnutí, které pozitivně ovlivnilo život naší rodiny i osudy dítěte, které díky tomu nemusí vyrůstat v dětském domově.

 

Co byste vzkázali těm, kteří teprve zvažují, jestli se stát pěstounem?

Karel: Přijď mezi nás! Jak často zdůrazňoval Ludvík Vaculík blahé paměti, normální člověk nepíše. S pěstounstvím je to podobné – normální člověk se jím většinou nestává. Jsi-li tedy alespoň lokální exot, který si do domácnosti dobrovolně pustí kohortu psycholožek z kraje, nechá podrobit zkoumání nejen každé své slovo, ale i posunek či škleb, nerozhodí tě odsudky sousedů ani když se dozvíš, že to „stejně dělají jen pro peníze“, tak jsi náš člověk. Podej si přihlášku, obrň se trpělivostí a po mnohaměsíčním procesu ze stromů rajských ovoce trhati budeš. Pocit, kdy si povezete domů z dětského domova to vystrašené ptáčátko, se nedá popsat, musí se prožít. K tomu ti dopomáhej Prévent.

 
Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:

http://nrp.prevent99.cz/ 

Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Senovážné nám.9, České Budějovice

Bavorova 24, Strakonice

Dominika Váňová Figurou Preventu

přidáno: 16. 5. 2018 3:41, autor: Kateřina Malečová Suková   [ Aktualizováno 25. 5. 2018 1:52 uživatelem Dagmar Randáková ]

Dominika Váňová získala volbou zaměstnanců Preventu oceněn
í za to, "že se ani po letech nezmenšila její láska a zájem o ty nejproblematičtější klienty. A
také za mnoho drobných a několik dlouhých kroků v profesním i osobním růstu“.
Figura PREVENTu je ocenění, které organizace uděluje každý rok. Získává ho zaměstna
nec např. za mimořádný pracovní výkon, čin, mimořádný přínos pro PREVENT 99 z.ú., pro adik
tologii, prevenci či sociální služby obecně apod. „Ale klidně to může být i za něco méně velkolepého, něco takového, co o dotyčném víte jen vy ve svém vlastním týmu a za co byste ho chtěli vyzdvihnout nebo pochválit,“ upřesňuje manažerka rozvoje služeb Dagmar Randáková.
Výběr vítěze anonymním hlasováním proběhl při příležitosti celoorganizačního setkání v Bokově chatě v pátek 20.4.2018.

Dominika Váňová začínala v Preventu jako dobrovolnice v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ve Strakonicích. V organizaci pracuje od r. 2014. V současné době působí jako volnočasový a režimový pracovník, zástupce vedoucího a koordinátor projektu Doučování v NZDM ve Strakonicích. Dále pak je vedoucí Dobrovolnického centra PREVENT a koordinátor dobrovolníků - spolupracuje se zahraničními i s českými dobrovolníky. Rovněž vypomáhá v Centru podpory pěstounských rodin PREVENT při respitních pobytech pro děti a na víkendových školeních pěstounů.

Celoorganizační setkání: Prezentace, informace z managementu i neformální shledání

přidáno: 14. 5. 2018 13:37, autor: Kateřina Malečová Suková   [ Aktualizováno 25. 5. 2018 1:49 uživatelem Dagmar Randáková ]

V Bokově chatě na Nových Hutích se o víkendu 20. - 21. dubna 2018 konalo celoorganizační setkání pracovníků PREVENT 99 z.ú. Vedení organizace tam informovalo o dění v posledním roce a také o výhledu na rok další. Během programu představily jednotlivé služby novinky ve svých provozech a pracovní týmy, které se během roku změnily.
Po všech prezentacích byla na závěr zvolena Figura PREVENTU. Letos se jí stala Dominika Váňová, která působí v NZDM ve Strakonicích jako volnočasový a režimový pracovník, zástupce vedoucího a koordinátor projektu Doučování. 
Setkání pokračovalo večerním volným programem, kterého se zúčastňují i někteří partneři a děti zaměstnanců, nechybí ani dobrovolníci nebo lidé, kteří v PREVENTU pracovali a chtějí zůstat s organizací v kontaktu.
„Pro mě osobně je tato akce výjimečnou příležitostí potkat se s našimi lidmi na jiné než oficiální úrovni. Díky své vytíženosti potkám kromě vedoucích většinu pracovníků pouze tehdy, když objíždím jednou ročně všechna zařízení na pracovní návštěvu,“ říká ředitel organizace Michal Němec.
Celoorganizační setkání je také příležitostí pro všechny pracovníky z různých zařízení se navzájem blíže seznámit a lépe se poznat.





Dobrovolníci PREVENTU

přidáno: 18. 4. 2018 10:47, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 23. 4. 2018 14:07 ]

Isabela Vilingerová
Nedělám to, abych si vylepšila karmu, dobrovolnictví s sebou nese i spoustu bonusů

Čemu se jako dobrovolnice věnujete?
Pod Centrem podpory pěstounských rodin PREVENT se věnuji doučování a zajišťování programu pro děti během školení pěstounů. Druhou činnost bych nerada nazývala „hlídáním dětí“, neboť je tam široké rozpětí věku. Prevent pořádá krom jednodenních také víkendové vzdělávací kurzy pro pěstouny, které jsou velice oblíbené. Všichni dohromady stráví víkend v penzionu někde v přírodě. Během hodin, kdy probíhá pěstounský kurz, se s ostatními dobrovolníky či pracovnicemi Preventu věnuji dětem, které s sebou pěstouni vozí. Vymýšlíme pro ně různé hry a aktivity. Mám tyto víkendy moc ráda, protože je to uvolněné a pohodové. 
 
Jak vypadají vaše hodiny doučování?
Na doučování je super, že si vytvořím s dítětem individuální bližší vztah. Vždycky se snažím dítěti vysvětlit učivo nějak laicky a radím dětem své vlastní pomůcky, podle kterých jsem si dané vědomosti či pravidla zapamatovala tenkrát ve škole. Myslím, že v tomto je přidaná hodnota doučování, že to dítěti vysvětlí někdo jeho očima, poskytne mu berličku, podle které si danou informaci zapamatuje nebo si ji vysvětlí samo pro sebe, aby s ní bylo schopné pracovat. Často jsou to „vychytávky“, které paní učitelka neřekne. 
 
Kolik let už s Preventem jako dobrovolnice spolupracujete?
Tuším, že mi běží čtvrtý rok. Vždy mě zajímaly opuštěné děti a způsoby náhradní péče o ně. Pěstounská péče stojí v pozadí, většinou se mluví jen o dětských domovech, případně o osvojení. Zrovna v době, kdy jsem se rozhodla „dělat někde dobrovolníka“, jsem v univerzitní knihovně uviděla letáček z CPPR, že shánějí dobrovolníky. Takže se mi to hezky spojilo a jsem za to ráda. 
 
Volný čas je dnes pro každého cenný. Co vás přesvědčilo, že tato práce bez nároku na odměnu má skutečně smysl?
Už na gymnáziu jsem se účastnila různých dobročinných sbírek apod. Trochu mě mrzí, že jsem se dobrovolnictví nevěnovala dřív, ale měla jsem obavy, že bych nikomu nebyla ku prospěchu. Když jsem začala studovat sociální práci, řekla jsem si, že je nejvyšší čas. A byl to také ten pravý čas, protože jsem právě v CPPR. Když odhlédnu od toho nejdůležitějšího, tedy že se jedná o pomoc někomu jinému, nese to i pro mne spoustu bonusů. Čerpám zde zkušenosti pro můj budoucí profesní život. Klíčové pracovnice se mnou jednají skvěle, cítím se být součástí týmu. Navíc mi zprostředkovaly rozhovory s pěstounkami, které jsem použila do své bakalářské práce. A pak je tu samozřejmě ten příjemný pocit z vykonání dobrého skutku. Nejde ani tak o to říct si „jsem dobrej, dal jsem bezdomovci stovku“. Jde spíš o to „je to fajn, nejsem na světě úplně zbytečně“. Nedělám to proto, abych si vylepšila karmu, ale proto, že z toho někdo něco má. 
 
S jakými názory se nejčastěji setkáváte, když někde řeknete, že se angažujete jako dobrovolnice?
Řekla bych, že největší problém je v tom, že lidé nejsou seznámeni s pěstounskou péčí. Lidé chápou, že si někdo chodí povídat se starými lidmi do domova pro seniory nebo že jezdí na tábory s vozíčkáři. Ale v pěstounské péči nevidí prostor, ve kterém by pěstouni mohli potřebovat ulevit. Já sama si na žádné špatné reakce nepamatuji, ale určitě spousta lidí má problém právě s investovaným časem. Když už se chtějí nějak angažovat, tak pošlou peníze. Asi nejčastější reakce, které se mi dostalo, bylo: „Aha.“ a tím zájem opadl. Ale podle mě je dobrovolnictví super! V dnešní době, kdy všichni pořád jenom něco musí dělat a tím pádem mají ke všemu odpor, je přece bezva dělat něco dobrovolně.


Chcete se stát v PREVENTU dobrovolníkem? Informace najdete v Dobrovolnickém centru PREVENT v Českých Budějovicích a Strakonicích.

Kontakt: vanova@prevent99.cz, tel. 720 030 674

1-10 of 170