Aktuality


Dobrovolníci PREVENTU

přidáno: 29. 5. 2018 8:19, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 29. 5. 2018 8:33 ]

Natálie Dejová

Nebojte se stát dobrovolníkem, zažijete plno srandy a nezapomenutelných momentů

 

Jakým způsobem jste se dostala k dobrovolnictví?
O dobrovolnictví jsem přemýšlela delší dobu. Pořád mi ale nějak chybělo to správné odhodlání. Nevěděla jsem, v jaké oblasti bych chtěla vlastně působit. Nakonec všechno změnila má školní praxe. Ta pro mě byla vlastně takovým hnacím motorem začít se věnovat dobrovolnictví naplno, nejen o něm přemýšlet. Studuji na Jihočeské univerzitě obor Sociální a charitativní práce a ve druhém ročníku v letním semestru jsem absolvovala praxi v Dětském domově Radenín. Do té doby jsem neměla s prací s dětmi žádné zkušenosti. Až tam jsem poznala, že mě to neskutečně baví a naplňuje. Proto jsem po skončení praxe začala přemýšlet, kde bych se mohla v této oblasti dále realizovat. A zrovna v té době jsem si přečetla na facebookových stránkách Doléčovacího centra PREVENT v Českých Budějovicích, že hledají dobrovolníka na hlídání dětí během terapeutických skupin. Tak to pro mě byla jasná volba a od té doby se dobrovolnictví věnuji. Pak také jezdím na víkendové pobyty pěstounů dětí, kde společně s dalšími dobrovolníky a pracovníky zajišťujeme dětem program a hlídání v průběhu školení jejich pěstounů.

 

Je vaše dobrovolnická práce časově náročná?

To je různé. V době, kdy jsem chodila hlídat děti do doléčovacího centra, tak to pro mě bylo časově náročnější, protože terapeutické skupiny byly každé pondělí a středu večer. Víkendové pobyty pěstounů, kterých se účastním, jsou zhruba jednou za půl roku. Takže časová náročnost je odlišná a individuální podle každé činnosti.

 

Zajišťujete program pro děti na víkendových pobytech pěstounů. Co všechno s dětmi podnikáte?

Program pro děti je tam opravdu pestrý. Zároveň není vždy jednoduché ho vytvořit tak, aby byl vhodný pro všechny věkové kategorie. Často na tyto víkendy jezdí děti věkově velmi rozdílné, od nejmenších až po nejstarší.  Můžu v krátkosti popsat program např. dubnového pobytu s pěstouny pro přiblížení, jak takový víkend pro děti vypadá. Téma toho kurzu bylo práce s identitou dítěte v pěstounské péči, a tak tomu byly přizpůsobeny i některé naše aktivity. V sobotu dopoledne jsme zahájili víkend s dětmi výtvarným tvořením. Každý na papír nakreslil, jak vidí sám sebe (své vlastnosti, co má rád, co nemá rád, co ho štve atd.) a děti měly prostor se o svém výkresu s námi pobavit. Poté jsme se s dětmi vydali na blízkou louku, kde jsme hráli různé pohybové hry. Odpoledne jsme si děti rozdělili na dvě skupinky, na plavce a neplavce. Se skupinkou plavců jsme šli do hotelového bazénu a neplavci zůstali v herně, kde si hráli. Potom jsme děti přerozdělili na skupinku mladších a starších. Starší děti se s kolegyněmi věnovaly aktivitám týkajících se jejich identity, s mladšími jsme se vydali na kratší výlet po okolí, při kterém jsme opět hráli různé hry. A na závěr jsme se v neděli s dětmi vydali na delší výlet do přírody. A vybavuje se mi i jedna příhoda. Když jsme s dětmi šli na výlet a na cestu jsme pro ně v jídelně nafasovali svačiny s tím, že si v cíli uděláme „piknik“, tak některé děti své svačiny snědly hned poté, co jsme vyrazili. Místo pikniku potom zkoumaly posed, který byl v blízkosti místa, kam jsme došli.

 
Jaký je váš nejsilnější zážitek, který jste jako dobrovolnice zažila?

Pro mě osobně zatím asi nejsilnějším zážitkem byl můj první víkendový pobyt s pěstouny. Měla jsem možnost s nimi večer posedět a popovídat si o tom, co všechno obnáší být pěstounem. Jejich příběhy jsou často velmi emotivní. Jeden, který se mi vždy vybaví, je o chlapci, kterého si rodina vzala z ústavního zařízení do pěstounské péče. Péče o tohoto chlapce je opravdu velmi náročná a rodinu to stojí hodně sil a času. Museli kvůli němu udělat i stavební úpravy svého bydlení. Přesto jim nechybí optimismus. Tito lidé mají můj velký obdiv. Být pěstounem je náročné a málokdo si uvědomuje, co to opravdu všechno obnáší a jaké úsilí a obětování to pěstouny stojí.

 

Proč jste si ke spolupráci vybrala právě Prevent?

Celkově je mi tato organizace blízká všemi svými činnostmi a oblastmi, ve kterých se angažuje. S Preventem spolupracuji něco málo přes rok.

 

S jakými názory se nejčastěji setkáváte, když někde řeknete, že se angažujete jako dobrovolnice?

Myslím si, že někteří lidé nechápou, proč to vůbec dělám a co z toho mám. Ale vyloženě s negativní reakcí jsem se nesetkala nikdy. Většina lidí na to reaguje pozitivně a kamarádi bývají zvědaví a vyptávají se, co vlastně taková práce dobrovolníka obnáší a jakou já mám roli, např. na víkendových pobytech pěstounů atd. Někdy se také setkávám svým způsobem s obdivem. Ale já vždy říkám, že není důvod, proč mě obdivovat, když dobrovolníka může dělat každý z nás. Často mi přijde, že lidé toho moc o dobrovolnictví neví a ani netuší, jak pestrá činnost dobrovolníka je. Díky dobrovolnictví jsem získala spoustu nových zkušeností a dovedností, které budou přínosné i pro můj budoucí profesní život sociálního pracovníka. Poznala jsem spoustu super a zajímavých lidí. Také se mi otevřely nové vědomostní obzory týkající se pěstounské péče. Určitě bych každému, kdo třeba přemýšlí o tom, stát se dobrovolníkem chtěla vzkázat, ať se nebojí a přidá se k nám. Zažije plno srandy a nezapomenutelných momentů!


Chcete se stát v PREVENTU dobrovolníkem? Informace najdete v Dobrovolnickém centru PREVENT.

Kontakt: vanova@prevent99.cz, tel. 720 030 674

PŘÍBĚHY PĚSTOUNŮ (3/15): Jitka a Karel

přidáno: 21. 5. 2018 15:44, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 22. 5. 2018 2:39 ]

O ROZHODOVÁNÍ

 

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí  vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.

Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.

Zajímá vás, jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si, jaké zkušenosti mají manželé Jitka (55) a Karel (56).

 

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem?

Jitka: O osudy opuštěných dětí jsem se zajímala odedávna, už v době, kdy jsem měla své vlastní malé děti. Sledovala jsem informace o tom, co představuje pěstounská péče a četla jsem otištěné články ze života pěstounských rodin. Asi v této době jsem začala uvažovat o tom, že bychom se někdy mohli starat o dítě, které se nám nenarodilo. V této době jsme měli vlastní děti malé a spoustu starostí kolem nich, takže bylo jasné, že pravá doba pro eventuální přijetí dítěte z dětského domova přijde teprve někdy v budoucnu.

 

Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?

Jitka: Žádost jsme podali, když naše děti dosáhly určitého věku. Vycházeli jsme z toho, že každé úřední jednání trvá dlouho, proto jsme nechtěli promeškat nejvhodnější dobu, kdy naše děti již byly větší, byly schopné přijmout někoho k sobě, těšily se na nový přírůstek do rodiny a aktivně se o přijetí zajímaly. 

 

Jak byste popsala vaší rodinu v té době?

Jitka: Byli jsme stabilní rodina s vyřešeným bydlením, dostatečně materiálně zajištěná, schopná se postarat o dítě, zároveň s dostatečnými zkušenostmi s výchovou  a péčí o děti. Cítili jsme to tak, že máme dost sil, možností i chuti vytvořit rodinné zázemí a připravit hezké dětství dítěti, které by jinak nemělo možnost poznat normální rodinný život. Jsme celoživotně orientováni na rodinný život s dětmi, takže zapojení dalšího člena do naší rodiny nám připadalo docela přirozené a vítané. Širší rodina i naši známí přijali tuto novou situaci velmi vstřícně, úplně přirozeně, což bylo pro nás příjemné a také nám to v počátcích hodně pomohlo - a vlastně pomáhá stále. Naše vlastní děti se postupně osamostatňovaly, ale stále i s naším přijatým dítětem mají srdečné a blízké vztahy. Z toho máme velkou radost. Přijetí nového člena do naší rodiny s odstupem času (jsme pěstouny  již více než osm roků) vnímáme a hodnotíme jako dobré rozhodnutí, které pozitivně ovlivnilo život naší rodiny i osudy dítěte, které díky tomu nemusí vyrůstat v dětském domově.

 

Co byste vzkázali těm, kteří teprve zvažují, jestli se stát pěstounem?

Karel: Přijď mezi nás! Jak často zdůrazňoval Ludvík Vaculík blahé paměti, normální člověk nepíše. S pěstounstvím je to podobné – normální člověk se jím většinou nestává. Jsi-li tedy alespoň lokální exot, který si do domácnosti dobrovolně pustí kohortu psycholožek z kraje, nechá podrobit zkoumání nejen každé své slovo, ale i posunek či škleb, nerozhodí tě odsudky sousedů ani když se dozvíš, že to „stejně dělají jen pro peníze“, tak jsi náš člověk. Podej si přihlášku, obrň se trpělivostí a po mnohaměsíčním procesu ze stromů rajských ovoce trhati budeš. Pocit, kdy si povezete domů z dětského domova to vystrašené ptáčátko, se nedá popsat, musí se prožít. K tomu ti dopomáhej Prévent.

 
Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:

http://nrp.prevent99.cz/ 

Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Senovážné nám.9, České Budějovice

Bavorova 24, Strakonice

Dominika Váňová Figurou Preventu

přidáno: 16. 5. 2018 3:41, autor: Kateřina Malečová Suková   [ Aktualizováno 25. 5. 2018 1:52 uživatelem Dagmar Randáková ]

Dominika Váňová získala volbou zaměstnanců Preventu oceněn
í za to, "že se ani po letech nezmenšila její láska a zájem o ty nejproblematičtější klienty. A
také za mnoho drobných a několik dlouhých kroků v profesním i osobním růstu“.
Figura PREVENTu je ocenění, které organizace uděluje každý rok. Získává ho zaměstna
nec např. za mimořádný pracovní výkon, čin, mimořádný přínos pro PREVENT 99 z.ú., pro adik
tologii, prevenci či sociální služby obecně apod. „Ale klidně to může být i za něco méně velkolepého, něco takového, co o dotyčném víte jen vy ve svém vlastním týmu a za co byste ho chtěli vyzdvihnout nebo pochválit,“ upřesňuje manažerka rozvoje služeb Dagmar Randáková.
Výběr vítěze anonymním hlasováním proběhl při příležitosti celoorganizačního setkání v Bokově chatě v pátek 20.4.2018.

Dominika Váňová začínala v Preventu jako dobrovolnice v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ve Strakonicích. V organizaci pracuje od r. 2014. V současné době působí jako volnočasový a režimový pracovník, zástupce vedoucího a koordinátor projektu Doučování v NZDM ve Strakonicích. Dále pak je vedoucí Dobrovolnického centra PREVENT a koordinátor dobrovolníků - spolupracuje se zahraničními i s českými dobrovolníky. Rovněž vypomáhá v Centru podpory pěstounských rodin PREVENT při respitních pobytech pro děti a na víkendových školeních pěstounů.

Celoorganizační setkání: Prezentace, informace z managementu i neformální shledání

přidáno: 14. 5. 2018 13:37, autor: Kateřina Malečová Suková   [ Aktualizováno 25. 5. 2018 1:49 uživatelem Dagmar Randáková ]

V Bokově chatě na Nových Hutích se o víkendu 20. - 21. dubna 2018 konalo celoorganizační setkání pracovníků PREVENT 99 z.ú. Vedení organizace tam informovalo o dění v posledním roce a také o výhledu na rok další. Během programu představily jednotlivé služby novinky ve svých provozech a pracovní týmy, které se během roku změnily.
Po všech prezentacích byla na závěr zvolena Figura PREVENTU. Letos se jí stala Dominika Váňová, která působí v NZDM ve Strakonicích jako volnočasový a režimový pracovník, zástupce vedoucího a koordinátor projektu Doučování. 
Setkání pokračovalo večerním volným programem, kterého se zúčastňují i někteří partneři a děti zaměstnanců, nechybí ani dobrovolníci nebo lidé, kteří v PREVENTU pracovali a chtějí zůstat s organizací v kontaktu.
„Pro mě osobně je tato akce výjimečnou příležitostí potkat se s našimi lidmi na jiné než oficiální úrovni. Díky své vytíženosti potkám kromě vedoucích většinu pracovníků pouze tehdy, když objíždím jednou ročně všechna zařízení na pracovní návštěvu,“ říká ředitel organizace Michal Němec.
Celoorganizační setkání je také příležitostí pro všechny pracovníky z různých zařízení se navzájem blíže seznámit a lépe se poznat.





Dobrovolníci PREVENTU

přidáno: 18. 4. 2018 10:47, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 23. 4. 2018 14:07 ]

Isabela Vilingerová
Nedělám to, abych si vylepšila karmu, dobrovolnictví s sebou nese i spoustu bonusů

Čemu se jako dobrovolnice věnujete?
Pod Centrem podpory pěstounských rodin PREVENT se věnuji doučování a zajišťování programu pro děti během školení pěstounů. Druhou činnost bych nerada nazývala „hlídáním dětí“, neboť je tam široké rozpětí věku. Prevent pořádá krom jednodenních také víkendové vzdělávací kurzy pro pěstouny, které jsou velice oblíbené. Všichni dohromady stráví víkend v penzionu někde v přírodě. Během hodin, kdy probíhá pěstounský kurz, se s ostatními dobrovolníky či pracovnicemi Preventu věnuji dětem, které s sebou pěstouni vozí. Vymýšlíme pro ně různé hry a aktivity. Mám tyto víkendy moc ráda, protože je to uvolněné a pohodové. 
 
Jak vypadají vaše hodiny doučování?
Na doučování je super, že si vytvořím s dítětem individuální bližší vztah. Vždycky se snažím dítěti vysvětlit učivo nějak laicky a radím dětem své vlastní pomůcky, podle kterých jsem si dané vědomosti či pravidla zapamatovala tenkrát ve škole. Myslím, že v tomto je přidaná hodnota doučování, že to dítěti vysvětlí někdo jeho očima, poskytne mu berličku, podle které si danou informaci zapamatuje nebo si ji vysvětlí samo pro sebe, aby s ní bylo schopné pracovat. Často jsou to „vychytávky“, které paní učitelka neřekne. 
 
Kolik let už s Preventem jako dobrovolnice spolupracujete?
Tuším, že mi běží čtvrtý rok. Vždy mě zajímaly opuštěné děti a způsoby náhradní péče o ně. Pěstounská péče stojí v pozadí, většinou se mluví jen o dětských domovech, případně o osvojení. Zrovna v době, kdy jsem se rozhodla „dělat někde dobrovolníka“, jsem v univerzitní knihovně uviděla letáček z CPPR, že shánějí dobrovolníky. Takže se mi to hezky spojilo a jsem za to ráda. 
 
Volný čas je dnes pro každého cenný. Co vás přesvědčilo, že tato práce bez nároku na odměnu má skutečně smysl?
Už na gymnáziu jsem se účastnila různých dobročinných sbírek apod. Trochu mě mrzí, že jsem se dobrovolnictví nevěnovala dřív, ale měla jsem obavy, že bych nikomu nebyla ku prospěchu. Když jsem začala studovat sociální práci, řekla jsem si, že je nejvyšší čas. A byl to také ten pravý čas, protože jsem právě v CPPR. Když odhlédnu od toho nejdůležitějšího, tedy že se jedná o pomoc někomu jinému, nese to i pro mne spoustu bonusů. Čerpám zde zkušenosti pro můj budoucí profesní život. Klíčové pracovnice se mnou jednají skvěle, cítím se být součástí týmu. Navíc mi zprostředkovaly rozhovory s pěstounkami, které jsem použila do své bakalářské práce. A pak je tu samozřejmě ten příjemný pocit z vykonání dobrého skutku. Nejde ani tak o to říct si „jsem dobrej, dal jsem bezdomovci stovku“. Jde spíš o to „je to fajn, nejsem na světě úplně zbytečně“. Nedělám to proto, abych si vylepšila karmu, ale proto, že z toho někdo něco má. 
 
S jakými názory se nejčastěji setkáváte, když někde řeknete, že se angažujete jako dobrovolnice?
Řekla bych, že největší problém je v tom, že lidé nejsou seznámeni s pěstounskou péčí. Lidé chápou, že si někdo chodí povídat se starými lidmi do domova pro seniory nebo že jezdí na tábory s vozíčkáři. Ale v pěstounské péči nevidí prostor, ve kterém by pěstouni mohli potřebovat ulevit. Já sama si na žádné špatné reakce nepamatuji, ale určitě spousta lidí má problém právě s investovaným časem. Když už se chtějí nějak angažovat, tak pošlou peníze. Asi nejčastější reakce, které se mi dostalo, bylo: „Aha.“ a tím zájem opadl. Ale podle mě je dobrovolnictví super! V dnešní době, kdy všichni pořád jenom něco musí dělat a tím pádem mají ke všemu odpor, je přece bezva dělat něco dobrovolně.


Chcete se stát v PREVENTU dobrovolníkem? Informace najdete v Dobrovolnickém centru PREVENT v Českých Budějovicích a Strakonicích.

Kontakt: vanova@prevent99.cz, tel. 720 030 674

PŘÍBĚHY PĚSTOUNŮ (2/15): Markéta

přidáno: 12. 4. 2018 5:32, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 12. 4. 2018 9:26 ]

O ROZHODOVÁNÍ

 

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí  vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.

Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.


Jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si příběh Markéty (38).

 

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem?

S manželem Honzou (43) jsme se spřátelili s několika pěstounskými rodinami, které měly v péči dvě a více dětí. Další rozhodující zkušeností pro mě byla práce vedoucí na táborech pro děti z dětských domovů a pak v dětských klubech. K tomu se přidal fakt, že nemůžeme mít svoje děti. Místo snahy lékařů, která nikam nevedla, jsme se rozhodli pro náhradní rodinnou péči. A od adopce už je k pěstounství jen krůček. Náš nápad osvojit si další dítě přijala širší rodina a přátelé tak nějak normálně, už to vlastně bylo podruhé. I když někteří měli trochu výhrady, kdyby bylo dítě jiného etnika. Ale jestli dítě bude osvojené nebo v pěstounské péči, pro ně nebylo tak důležité. 


Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?

Osvojili jsme si jedno dítě a nechtěli jsme, aby bylo jedináček. Sice jsme nejdříve podali druhou žádost také na osvojení, ale během přípravných kurzů jsme to změnili na pěstounskou péči.


Z čeho jste měla největší obavy?
Tehdy jsem měla obavy asi z takové nejistoty, co to s naší rodinou udělá, když přijmeme další dítě, které už má něco za sebou. Měla jsem určité představy a ideály, které v průběhu, v našem případě docela složité adaptace, vzaly za své. Děti, které přicházejí do náhradní rodinné péče jsou přeci jen trochu jiné než ty biologické. S tím se pěstoun musí smířit a snažit se s nimi jednat jiným způsobem, než jak byl zvyklý od svých „biorodičů“, i když je to často docela těžké. Děti si s sebou nesou spoustu špatných zkušeností. Mají to těžké s námi a my s nimi. Ale i když je společné sžívání někdy složité, má to smysl. A navíc pěstoun má možnost si nechat poradit a pomoct od odborníků, takže na to není sám.

 

Jak byste popsala vaší rodinu v té době?

S manželem a docela čilým až hyperaktivním synem jsme byli "normální, (ne)klidná" domácnost.  Během kurzu přípravy jsme si měli napsat, co očekáváme po přijetí dítěte. Já jsem si napsala: více radosti, více práce, více učení. Druhé a třetí se naplnilo a radost se dostavuje po kapkách. Ale nevzdávám to. Všechno má svůj čas.

Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:

http://nrp.prevent99.cz/ 

Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Senovážné nám.9, České Budějovice

Bavorova 24, Strakonice

PŘÍBĚHY PĚSTOUNŮ (1/15): Hanka

přidáno: 22. 3. 2018 4:31, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 24. 3. 2018 3:30 ]

O ROZHODOVÁNÍ

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí  vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.

Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.


Jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si příběh Hanky (43).

 

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem? 

Když jsme s mým životním partnerem navázali vážný vztah, měl mentálně postiženého syna a já své dvě děti, jedno roční a jedno šestileté. Asi po třech letech se zrodila myšlenka, že bychom zvládli ještě jedno dítě. Jako první s tím přišel přítel. Byl synovým opatrovníkem, jeho péči se věnoval celodenně a tak uznal, že by zvládl ještě jednoho človíčka navíc. Já jsem chodila do práce na plný úvazek a on zvládal starost i o mé děti, včetně celé domácnosti. Jeho nápad mě okamžitě uchvátil a v plánu bylo, že bych si zkrátila úvazek a o rodinu bychom se starali více společně. Od té

chv

íle jsme o tom vážně přemýšleli. Od té doby uplynuly více než tři roky.






Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?
Žádost o pěstounství jsme podali poté, co jsme zrekonstruovali nově koupený veliký dům, ve kterém jsme už rovnou připravili jeden pokojíček navíc pro případného nového člena rodiny. Byli jsme tedy plně rozhodnuti a naše přesvědčení bylo stoprocentní. I děti souhlasily.

 

Jaká byla situace vaší rodiny v té době?

Naše rodinná situace byla stabilní, finančně jsme vycházeli. Myšlence pěstounství jsme propadli všichni včetně dětí a těšili jsme se. Nyní máme v péči postiženou holčičku, která mezi nás zapadla, jako by nám ji někdo ušil na míru. Nikdo z cizích nepozná, že není naše. Ale hlavně, je šťastná....


Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:

http://nrp.prevent99.cz/ 

Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Senovážné nám.9, České Budějovice

Bavorova 24, Strakonice














Darované ošacení plní kontaktní centra PREVENTU

přidáno: 21. 2. 2018 14:35, autor: Kateřina Malečová Suková   [ Aktualizováno 23. 3. 2018 3:12 uživatelem Jan Latal ]

Teplé oblečení, bundy, trika i mikiny, to všechno dárci přinášejí do kontaktních center neziskové organizace PREVENT 99 z.ú.. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se rozhodli do únorové sbírky oblečení pro lidi bez přístřeší přispět. Zaměstnanci postupně rozdávají nashromážděné věci potřebným.

Darovat oblečení je možné ještě do 28. února. Sběrná místa zůstávají v kontaktních centrech PREVENTU v Prachaticích, Strakonicích a Českých Budějovicích.
Děkujeme!

                 

Sbírka oblečení pomůže lidem bez domova

přidáno: 1. 2. 2018 12:26, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 21. 2. 2018 14:30 ]

Nezisková organizace PREVENT 99 z.ú. pořádá od 1. do 28. února 2018 sbírku dámského i pánského oblečení a obuvi. Darované věci poputují k lidem bez přístřeší.

 

Sbírka se vztahuje na nové i obnošené dámské i pánské oblečení a obuv. Mezi nejpotřebnější věci patří pánské ošacení, především bundy, kalhoty a spodní prádlo.

 

„Často se setkáváme s klienty, kteří se v určité etapě života ocitnou bez domova na ulici. A pro většinu z nich je v danou chvíli čisté oblečení smysluplnou formou potřebné pomoci,“ uvedl vedoucí Kontaktního centra PREVENT Prachatice a Strakonice Mgr. Daniel Randák. „Řada z těchto klientů jsou navíc poměrně mladí lidé. S některými z nich máme zkušenost, že je lze motivovat a podporovat ke změně  - jsou schopni překonat své potíže, nalézt a udržet si práci, navázat partnerské vztahy atp. Někdy k odstartování takové změny stačí, pokud se má člověk alespoň kde najíst, kde osprchovat a zajistit si čisté oblečení. Budeme proto rádi, pokud k výše uvedeným změnám přispěje i oblečení pro klienty od našich dárců.“

 

Lidé, kteří chtějí do sbírky přispět, mohou oděvy nosit do kontaktních center neziskové organizace PREVENT 99 z.ú. v Českých Budějovicích, Strakonicích a Prachaticích. Sběrná místa jsou otevřena od pondělí do pátku v čase od 13:00 do 16:00 hod., věci je možné odevzdat i jindy po telefonické domluvě. Vítané je oblečení čisté a nepoškozené.

 

Centra sídlí na adresách:

Kontaktní centrum PREVENT České Budějovice, Tř. 28.října, 1312/16,  370 01 České Budějovice

Kontaktní centrum PREVENT Prachatice, Primátorská 76, 383 01 Prachatice

Kontaktní centrum PREVENT Strakonice, Komenského 174, 386 01 Strakonice

 

Darované oblečení a obuv rozdají zaměstnanci kontaktních center PREVENT klientům, kteří jsou bez přístřeší.


O Vánocích schází dětem v dětských domovech rodina, a ne nové hračky

přidáno: 18. 12. 2017 2:09, autor: Michal Němec

Před třemi lety si paní Lucie Ž. vzala do pěstounské péče sedmiletou Nikolku. „Když psala Ježíškovi, její seznam dárků byl třikrát delší než našich dvou dětí dohromady. Nakonec dostala to, co jsme si mysleli, že si přeje nejvíc,“ popisuje Lucie první společné Vánoce. Štědrý den ale nakonec dopadl jinak, než čekali. „Poté, co Nikolka rozbalila dárky, ztropila neskutečnou scénu. Křičela a plakala, že nedostala všechno, o co si Ježíškovi napsala.“ Rodině to bylo líto, zvlášť, když některé hračky skončily ještě o Vánocích rozbité nebo zastrčené pod postelí. Mezi svátky pak přišel obrovský balík plný plyšáků, pastelek a sladkostí od Nikolčiných biologických rodičů. „Dopadlo to stejně. Nejdřív velká radost při rozbalování, ale druhý den už nic. Došlo nám, že takové balíky dostávala Nikolka od rodičů celé tři roky, kdy žila v dětském domově. Vždy s přiloženým dopisem, jak se jim stýská, jak na ni myslí a s odůvodněním, proč se na ni opět nepřijedou podívat,“ vypráví o svých zážitcích. Další Vánoce v pěstounské rodině už ale prožili bez scén. „Je pro nás krásné pozorovat, jaké pokroky dělá,“dodává Lucie. 

V ústavních zařízeních dnes žije více než sedm tisíc dětí. Každoročně se před Vánocemi objevují různé kampaně vybízející lidi k obdarovávání dětí, které v nich žijí. Podle vedoucí Centra podpory pěstounských rodin Anny Němcové ale tyto děti potřebují především rodinu. „Pro většinu dětí, které dlouho žily bez rodičů v dětském domově, jsou dárky a všechny věci kolem prostě spotřební zboží. Nemají k nim vztah, nestarají se o ně,“ vysvětluje s tím, že děti, které si zažily zanedbávání nebo ubližování od svých rodičů, často nemají rády ani samy sebe. „Neumí si vytvořit hluboký vztah s jinými lidmi a často hromadí věci. Nikdy ale nemají dost, protože věci jim nemůžou dát to, co jim opravdu schází. Lásku. Tu jim může dát jenom milující rodina, třeba ta pěstounská,“ myslí si Anna Němcová.

Nezisková organizace PREVENT  99 z.ú., která dlouhodobě spolupracuje s desítkami pěstounů v Jihočeském kraji, se snaží získat pro myšlenku pěstounství nové rodiny. „Rádi bychom, aby se lidi v tento předvánoční čas zamysleli nad tím, jestli by se třeba zrovna oni nemohli stát pro děti v dětských domovech dobrými náhradními rodiči. Teprve pokud si zjistí a ověří, že pěstouny být nemůžou, ať jim pošlou dárek,“ shrnuje Anna Němcová. Zájemci o náhradní péči získají všechny potřebné informace v Centru podpory pěstounských rodin PREVENT ve Strakonicích.

Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba ZDE

1-10 of 165