Aktuality‎ > ‎

Dobrovolníci PREVENTU

přidáno: 29. 5. 2018 8:19, autor: Kateřina Malečová Suková   [ aktualizováno 29. 5. 2018 8:33 ]

Natálie Dejová

Nebojte se stát dobrovolníkem, zažijete plno srandy a nezapomenutelných momentů

 

Jakým způsobem jste se dostala k dobrovolnictví?
O dobrovolnictví jsem přemýšlela delší dobu. Pořád mi ale nějak chybělo to správné odhodlání. Nevěděla jsem, v jaké oblasti bych chtěla vlastně působit. Nakonec všechno změnila má školní praxe. Ta pro mě byla vlastně takovým hnacím motorem začít se věnovat dobrovolnictví naplno, nejen o něm přemýšlet. Studuji na Jihočeské univerzitě obor Sociální a charitativní práce a ve druhém ročníku v letním semestru jsem absolvovala praxi v Dětském domově Radenín. Do té doby jsem neměla s prací s dětmi žádné zkušenosti. Až tam jsem poznala, že mě to neskutečně baví a naplňuje. Proto jsem po skončení praxe začala přemýšlet, kde bych se mohla v této oblasti dále realizovat. A zrovna v té době jsem si přečetla na facebookových stránkách Doléčovacího centra PREVENT v Českých Budějovicích, že hledají dobrovolníka na hlídání dětí během terapeutických skupin. Tak to pro mě byla jasná volba a od té doby se dobrovolnictví věnuji. Pak také jezdím na víkendové pobyty pěstounů dětí, kde společně s dalšími dobrovolníky a pracovníky zajišťujeme dětem program a hlídání v průběhu školení jejich pěstounů.

 

Je vaše dobrovolnická práce časově náročná?

To je různé. V době, kdy jsem chodila hlídat děti do doléčovacího centra, tak to pro mě bylo časově náročnější, protože terapeutické skupiny byly každé pondělí a středu večer. Víkendové pobyty pěstounů, kterých se účastním, jsou zhruba jednou za půl roku. Takže časová náročnost je odlišná a individuální podle každé činnosti.

 

Zajišťujete program pro děti na víkendových pobytech pěstounů. Co všechno s dětmi podnikáte?

Program pro děti je tam opravdu pestrý. Zároveň není vždy jednoduché ho vytvořit tak, aby byl vhodný pro všechny věkové kategorie. Často na tyto víkendy jezdí děti věkově velmi rozdílné, od nejmenších až po nejstarší.  Můžu v krátkosti popsat program např. dubnového pobytu s pěstouny pro přiblížení, jak takový víkend pro děti vypadá. Téma toho kurzu bylo práce s identitou dítěte v pěstounské péči, a tak tomu byly přizpůsobeny i některé naše aktivity. V sobotu dopoledne jsme zahájili víkend s dětmi výtvarným tvořením. Každý na papír nakreslil, jak vidí sám sebe (své vlastnosti, co má rád, co nemá rád, co ho štve atd.) a děti měly prostor se o svém výkresu s námi pobavit. Poté jsme se s dětmi vydali na blízkou louku, kde jsme hráli různé pohybové hry. Odpoledne jsme si děti rozdělili na dvě skupinky, na plavce a neplavce. Se skupinkou plavců jsme šli do hotelového bazénu a neplavci zůstali v herně, kde si hráli. Potom jsme děti přerozdělili na skupinku mladších a starších. Starší děti se s kolegyněmi věnovaly aktivitám týkajících se jejich identity, s mladšími jsme se vydali na kratší výlet po okolí, při kterém jsme opět hráli různé hry. A na závěr jsme se v neděli s dětmi vydali na delší výlet do přírody. A vybavuje se mi i jedna příhoda. Když jsme s dětmi šli na výlet a na cestu jsme pro ně v jídelně nafasovali svačiny s tím, že si v cíli uděláme „piknik“, tak některé děti své svačiny snědly hned poté, co jsme vyrazili. Místo pikniku potom zkoumaly posed, který byl v blízkosti místa, kam jsme došli.

 
Jaký je váš nejsilnější zážitek, který jste jako dobrovolnice zažila?

Pro mě osobně zatím asi nejsilnějším zážitkem byl můj první víkendový pobyt s pěstouny. Měla jsem možnost s nimi večer posedět a popovídat si o tom, co všechno obnáší být pěstounem. Jejich příběhy jsou často velmi emotivní. Jeden, který se mi vždy vybaví, je o chlapci, kterého si rodina vzala z ústavního zařízení do pěstounské péče. Péče o tohoto chlapce je opravdu velmi náročná a rodinu to stojí hodně sil a času. Museli kvůli němu udělat i stavební úpravy svého bydlení. Přesto jim nechybí optimismus. Tito lidé mají můj velký obdiv. Být pěstounem je náročné a málokdo si uvědomuje, co to opravdu všechno obnáší a jaké úsilí a obětování to pěstouny stojí.

 

Proč jste si ke spolupráci vybrala právě Prevent?

Celkově je mi tato organizace blízká všemi svými činnostmi a oblastmi, ve kterých se angažuje. S Preventem spolupracuji něco málo přes rok.

 

S jakými názory se nejčastěji setkáváte, když někde řeknete, že se angažujete jako dobrovolnice?

Myslím si, že někteří lidé nechápou, proč to vůbec dělám a co z toho mám. Ale vyloženě s negativní reakcí jsem se nesetkala nikdy. Většina lidí na to reaguje pozitivně a kamarádi bývají zvědaví a vyptávají se, co vlastně taková práce dobrovolníka obnáší a jakou já mám roli, např. na víkendových pobytech pěstounů atd. Někdy se také setkávám svým způsobem s obdivem. Ale já vždy říkám, že není důvod, proč mě obdivovat, když dobrovolníka může dělat každý z nás. Často mi přijde, že lidé toho moc o dobrovolnictví neví a ani netuší, jak pestrá činnost dobrovolníka je. Díky dobrovolnictví jsem získala spoustu nových zkušeností a dovedností, které budou přínosné i pro můj budoucí profesní život sociálního pracovníka. Poznala jsem spoustu super a zajímavých lidí. Také se mi otevřely nové vědomostní obzory týkající se pěstounské péče. Určitě bych každému, kdo třeba přemýšlí o tom, stát se dobrovolníkem chtěla vzkázat, ať se nebojí a přidá se k nám. Zažije plno srandy a nezapomenutelných momentů!


Chcete se stát v PREVENTU dobrovolníkem? Informace najdete v Dobrovolnickém centru PREVENT.

Kontakt: vanova@prevent99.cz, tel. 720 030 674

Comments