Aktuality‎ > ‎

Každé dítě má právo na rodinný život

přidáno: 18. 9. 2014 0:39, autor: Markéta Velková

České Budějovice, 17. září 2014 – Na první pohled je pro laika práce se závislými na míle vzdálená pěstounské péči. Proto rozšíření občanského sdružení PREVENT o služby pro pěstounské rodiny mnohé překvapilo. Kdo ale zná problematiku dětí, které jsou nejčastěji v pěstounské péči, tak ví, že u velmi podstatné části z nich hrála v jejich osudu velkou roli závislost rodičů na drogách či alkoholu.

 Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT začalo pracovat na začátku roku 2013, tedy v době, kdy vstoupila v platnost zásadní novela zákona o sociálně právní ochraně dětí, která zavedla mnoho podstatných změn umožňujících s pěstounskými rodinami dlouhodobě spolupracovat a podporovat je. V současné době centrum úzce spolupracuje s 25 pěstounskými rodinami z Jihočeského kraje a dalších několik desítek pěstounů se účastní vzdělávacích kurzů, které centrum poskytuje.  

Pracovníci adiktologických zařízení občanského sdružení PREVENT jsou často svědky toho, že jsou jejich klienti zbavováni rodičovské zodpovědnosti anebo v rámci své práce např. motivují klientku, aby své dítě, o které není schopná se starat, předala do péče svým rodičům nebo dala své miminko k adopci. Nemálo klientů, kteří procházejí Doléčovacím centrem v době, kdy dokončují svoji dlouhodobou léčbu závislosti a dávají si svůj život zase dohromady, řeší mimo jiné, že by rádi znovu navázali kontakt se svým dítětem, o které se nebyli schopni několik let starat a které bylo po tu dobu umístěno v pěstounské péči. Jak vysvětluje Anna Němcová, vedoucí Centra podpory pěstounských rodin PREVENT, každá pěstounská rodina má povinnost ze zákona uzavřít s obecním úřadem, nebo jinou organizací pověřenou k sociálně-právní ochraně dětí tzv. dohodu o výkonu pěstounské péče.

„V rámci této dohody jsou stanovena práva a povinnosti pěstounů, mezi které patří například povinnost pěstounů průběžně se vzdělávat, právo na zajištění odlehčovací péče o svěřené děti, právo na zajištění odborné pomoci jako je například psycholog nebo právo na poradenství ve všech oblastech péče o dítě. Je potřeba si uvědomit, že děti jsou v pěstounské péči právě proto, že se v jejich životě událo něco neobvyklého a přirozeně něco špatného, co si nesou s sebou a s čím je potřeba se nějak vyrovnat. Jejich vývoj a výchova jsou nějak ovlivněny a je mylné si představovat, že výchovné postupy, které fungovaly u vlastních dětí, lze vždy úspěšně aplikovat na ty pěstounské a očekávat, že budou také hned poslušné, pořádné a bezproblémové. S každou pěstounskou rodinou se pravidelně setkáváme a konzultujeme průběh jejich pěstounství. Každá rodina má svého pracovníka, který je jim k dispozici kdykoliv je potřeba a kontinuálně s rodinou pracuje ve všech oblastech, které s pěstounstvím souvisejí.  Například jim poradí v otázkách, výchovných, vzdělávacích, finančních nebo při řešení sociálních či psychických problémů. Pracovník ale zároveň také sleduje, zda je v rodině vše v pořádku a přijatému dítěti se dobře daří.  Nezapomínáme na žádné členy rodiny, protože i vlastní děti pěstounů přijetí nového dítěte do rodiny nějak ovlivňuje. Pro pěstouny připravujeme vzdělávací kurzy a také např. víkendové pobyty pro celé pěstounské rodiny. Velmi přínosné je totiž také setkávání jednotlivých rodin a vzájemné předávání zkušeností. Všem členům rodiny je k dispozici náš psycholog a psychoterapeut, který může za rodinou docházet i domů,“ vysvětluje Anna Němcová, která osobně vychovává dítě v náhradní rodinné péči již 7 let.

Velmi náročnou oblastí je pro pěstouny kontakt s biologickou rodinou dítěte. Přestože se o své dítě nedokázali postarat, dítě má právo své rodiče znát a pokud je to možné, tak se s nimi i vídat. To je oblast, která je pro pěstouny někdy náročná a které by se možná raději vyhnuli. Nejčastěji proto, že své pěstounské dítě mají velmi rádi a bojí se, že jejich několikaletá práce přijde nazmar. Pro dítě je ale jeho minulost, do které biologická rodina patří, velmi důležitá. Proto dětem i pěstounům v kontaktech s biologickými rodiči pomáháme, ať už přípravou všech zúčastněných na setkání, jeho zorganizováním a vedením, nebo tím, že se odehraje v našich prostorách,“ popisuje Anna Němcová a dodává: “Důvodů, proč se někdo stane pěstounem je mnoho, ale jsou dvě základní skupiny. Zhruba polovina pěstounů, se kterými spolupracujeme, se stala pěstouny z vlastního uváženého rozhodnutí a pečuje o jedno či více cizích dětí. Tito pěstouni se na svoji novou roli dlouze připravovali, prošli psychologickými testy i speciálním školením. Úplně jiná je ale situace u druhé skupiny pěstounů, kterými jsou často prarodiče, ale také starší sourozenci nebo tety opuštěných dětí. Ti se do role pěstouna často dostali ze dne na den kvůli tragické události v rodině anebo prostě nemohli snést pomyšlení na to, že jejich vnouče či synovec by měli dlouhodobě žit v ústavu jen proto, že jeho matka se o něj neumí dobře postarat. Osobně velmi obdivuji pěstouny, kteří se ujmou dítěte s handicapem.Nedávno jsme navázali spolupráci s rodinou, která si ke svým dvěma dětem vzala do péče roční holčičku, u které je jasné, že je tělesně i mentálně opožděná, ale není prozatím známá jasná příčina a tudíž ani prognóza. Potřebuje celodenní péči, každodenní rehabilitační cvičení a je pravděpodobné, že to bude potřebovat napořád.  To chce pořádný kus odhodlání a lásky. Pěstounů, kteří se starají o dítě vyžadující zvýšenou péči je ale více. Takových dětí je totiž v ústavech mnoho zejména z toho důvodu, že se pro ně nenajdou adoptivní rodiče. Pěstounská péče je pak pro ně jediná možnost, jak zažít rodinný život.“

Comments