Příběhy pěstounů, 6. díl

pribehy pestounů-jaroslava-800

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.
Kampaň s názvem Můžu já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.

Zajímá Vás, jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si příběh Jaroslavy (54).

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohla stát pěstounem?
Už někdy před 20 lety mě napadlo pomoci nějakému dítěti, o které se nemůže starat jeho vlastní rodina. Chtěla jsem pomoci dítěti z dětského domova. Tato myšlenka ve mně poměrně dlouhou dobu zrála.

Co vás vedlo k rozhodnutí žádost opravdu podat?
K definitivnímu rozhodnutí stát se pěstounkou mi pomohla vlastní rodinná situace. Byla jsem rozvedená, dcera odešla studovat, přes týden pobývala na internátu a doma bylo najednou prázdno. V té době jsem se rozhodla svou dávnou myšlenku uskutečnit.

Měla jste z něčeho obavy?
Obavy jsem měla z toho, jestli budu dost dobrá. Je pravda, že pěstounská péče je náročná, je to úplně něco jiného, než vychovávat vlastní dítě. Občas se vyrojí pochybnosti, zda dělám věci správně. Nicméně pocit, že jsem se rozhodla správně, převládá. Pěstounství obohacuje nejenom mě, ale celou mou rodinu.

Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:
Podpora náhradní rodinné péče PREVENT

Informace o náhradní rodinné péči:
Tel.: 727 822 449

Scroll to Top