Příběhy pěstounů: Iveta a Radek, 7. díl

pribehy pestounů-iveta a radek

Uvažovali jste někdy o tom, že byste pomohli dítěti z ústavu najít nový domov? Zajímá vás, jak asi vypadalo rozhodování o náhradní rodinné péči těch, kteří se pěstouny opravdu stali? Co zažívali ještě před tím, než svou žádost podali a co všechno zvažovali? V seriálu rozhovorů Příběhy pěstounů patnáct lidí vypráví patnáct různých příběhů o svých zkušenostech a zážitcích.
Kampaň s názvem Můžu Já být pěstounem? iniciuje Centrum podpory pěstounských rodin PREVENT.

Zajímá Vás, jak těžké je se rozhodnout, zda se stát náhradními rodiči? Přečtěte si příběh Ivety (52)Radka (54).

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohli stát pěstouny?
Asi jako většina lidí naší generace jsme měli naše tři děti poměrně brzy, takže už kolem našich čtyřicátých narozenin začaly „vylétat z hnízda“. Protože jsme se cítili ještě při síle a protože jsme znali nějaké pěstounské rodiny, poměrně rychle jsme se pro tuto možnost rozhodli také. Ani jsme se nemuseli dlouho rozmýšlet, během pár týdnů jsme si vyřídili formality a pak poměrně dlouho čekali, než budeme zařazeni do evidence jako budoucí pěstouni.

Měli jste z něčeho obavy?
Asi největší obavy jsme měli z toho, jaké dítě k nám půjde. Když nám krajský úřad nabídl, že se můžeme seznámit s dítětem rodičů – alkoholiků, báli jsme se skutečně hodně. Jaké to dítě bude? Jak se bude chovat? Nebude mít „geny“ svých závislých rodičů? Nicméně nakonec nás děťátko natolik okouzlilo, že jsme si jej do pěstounské péče vzali i přes veškeré vyřčené i nevyřčené obavy. Musíme svorně říct, že máme opět nový smysl života, i když se přece jenom musíme někdy popasovat se závislými rodiči, kteří se chtějí se svým děckem občas vídat. Proto vítáme, že nám s kontakty pomáhá naše doprovázející organizace a my se můžeme plně soustředit na výchovu a péči o děcko.

Chcete se dozvědět více o náhradní rodinné péči? To je možné třeba tady:
Náhradní rodinná péče PREVENT

Informace o náhradní rodinné péči:
Tel.: 727 822 449

Scroll to Top